Klášter Bačkovo

Ortodoxní klášter Bačkovo je druhým největším klášterem v Bulharsku a je přímo podřízen bulharským patriarchům. Nachází se asi 30 km jižním směrem od města Plovdiv, hned vedle města Asenovgrad. Leží na severním okraji pohoří Rodopy, na pravém břehu řeky Asenica. Byl založen v roce 1083 prominentním byzantským politikem.

Z tohoto období jinak pocházejí pouze hrobky a kostel sv. Archengelse. Dolní patro kláštera maloval sám Sachari Sograf a jeho studenti v roce 1841. V koncilovém kostele Svaté Matky Boží, který byl postaven v roce 1604 a vymalován v letech 1845 - 1850, uvidíte ikonu Matky Boží Eleussy z roku 1310. Klášterní muzeum je velmi bohaté na exponáty a lze v něm obdivovat liturgické předměty, ikony nebo knihy.

Bačkovo patří spolu s klášterem Rila k nejvýznamnějších poutním centrům v jihovýchodní Evropě a je považováno za národní poklad. Je tedy významným centrem náboženského turismu v zemi a je zařazen na seznam mezi 100 národních turistických objektů v Bulharsku, který zhotovila bulharská kancelář cestovního ruchu.

Klášter nechal postavit v roce 1083 byzantský velitel oblasti Philippopolis, Gregor Pakourianos, se svým bratrem Abasem. Pakourianos získal za zásluhy země na Balkáně od byzantského císaře. V klášteře byli vychováváni mladí lidé jako mniši a učitelé. Historie kláštera je velmi proměnlivá. Až do 12. století byl domovem převážně gruzínských mnichů.

Během druhé bulharské říše (14. století) se klášter stal jedním z hlavních intelektuálních center v Bulharsku. Vyhlášen byl zejména díky škole psaní. Pravděpodobně zde zemřel poslední středověký patriarcha Eutymius z Tirnova. Dokonce i během 500 let turecké nadvlády klášter významně přispěl k zachování bulharské kultury a jazyka. Přes dočasné zrušení na přelomu 14. a 15. století, které trvalo téměř sto let, zachránil klášter po svém obnovení kolem roku 1600 velký počet rukopisů a knih v cyrilici a uchránil bulharský jazyk po celá staletí.

Místními zajímavostmi jsou tři kostely a kostnice. Botanickou zvláštností, více než 300 let starou, je strom na vnitřním nádvoří. Z jeho plodů se destiluje aromatická pálenka.
Roku 1601 postavené křídlo v severním nádvoří má kromě klášterní kuchyně také refektář, jídelnu mnichů, a sklep pro skladování vína a zásob potravin. V horním patře se nacházejí obytné místnosti opata. Na vnějších stěnách v horním patře můžete vidět výjevy z historie kláštera, včetně fragmentů fresek Alexije Atanasova z roku 1846.